Kustovnice, jinak zvaná goji, je rostlina, o níž někdo vůbec neví a na druhé straně ji jiní přímo milují. Nejdříve si ale řekněme, že jde o keř, který v různých druzích, kterých je asi 80, dorůstá do výšky od 2 do 3 metrů. Obdobně s podle druhů dělí na opadavé a neopadavé (stále zelené), přímé i převisavé, listy řapíkaté nebo přisedlé, květy dlouze stopkaté, jednotlivé nebo srostlé ve svazečcích v úžlabí listenů.
Společné je pro ně to, že mají jednoduché zelené listy, většinou nahloučené na konci větévek, kalichy květů zvonkovité s pěti tyčinkami, které z květů vyčnívají. Plody jsou podlouhlé bobule, většinou červené, ale setkáme se i se žlutými, oranžovými nebo dokonce černými.
Zdravotní význam kustovnice
Hlavní na tato plody výrazné rostlině ale je, že právě tyto plody obsahují silné antioxidanty, které jsou schopné neutralizovat volné radikály v těle a tak pomáhají zabraňovat poškození buněk a následnému stárnutí organismu. Kustovnice, uvádí se asi nejčastěji pěstovaná čínská, tak posiluje imunitní systém, redukuje množství antigenů, zvyšuje fagocytózu retikuloendoteliálního systému, snižuje krevní tlak, zlepšují tvorbu krve, má příznivý vliv na zrak a funkci jater. Další podrobnosti jsou již mimo rámec názvu článku, protože se máme věnovat jejímu pěstování.
Pěstování kustovnice
Kustovnice sice nepochází z naší oblasti, ale vede se jí i u nás velmi dobře. Je totiž velmi nenáročná. Spokojí se i se s chudšími půdami i s horším podnebím. Musíme ale pak počítat s tím, že klimatické a půdní podmínky se odrazí v rychlosti růstu a i velikosti.
Množení
Kustovnici lze pěstovat ze semen, získat tak však sazeničku k vysazení trvá déle. Semena se získávají z čerstvých zralých plodů propasírováním přes síto, kde se dužnina odplaví. Semena se mohou nechat nejdříve zetlít. Pak se skladují nasucho při teplotě kolem 5 °C. Klíčení samotné je pak možno podpořit umístěním ve vlhkém písku v chladu po dobu 2 až 4 měsíců. Vyséváme v teple 20 až 30 °C, navíc semenáčky je vhodné v prvním roce zazimovat ve skleníku. Do přírody se přesazují po dvou letech. Kustovnici lze množit i zelenými řízky, které se odebírají v červnu, polotvrdé v červenci až srpnu 5 až 10 cm dlouhé a s patkou loňského dřeva. V zimně lze odebírat dřevnaté řízky, které mají výhodu, že rostliny mohou být ten samý rok vysazeny na konečné stanoviště. Rostlinu lze jednoduše množit také odkopky a oddělky.
Dnes lze u nás koupit i sazenice připravené k výsadbě, a to v květináčích či v kontejnerech. Pak se vysazuje raději do lehčích a nejlépe do písčito-jílovitých půd v březnu nebo dubnu. Protože jde o keře, vysazujeme je asi 2 až 2,5 metrů od sebe, pokud chceme jimi osázet plot, násep, a podobně, ale mohou být sázeny i samostatně. Připravenou jámu vyhnojíme kvalitním kompostem, hnojem apod., okolí dobře zkypříme. Po vysazení plochu kolem pokryjeme mulčovací kůrou, spadaným listím nebo chvojím.
Starost o rostliny
Pro lepší růst můžeme rostliny pravidelně hnojit, nejlépe týče na podzim chlévským hnojem, v dubnu přídavkem močoviny a třena na začátku létě fosforečnanem amonným. Listy lze postřikovat výživovým roztokem také na začátku léta, v intervalech tak tří týdnů. Bohatost hnojení se příznivě odrazí v množství plodů.
Zalévat je třeba v době sucha často mladé rostliny, pak pokud není vláha od dubna do června to stačí po třech týdnech. Od září případnou zálivku začneme omezovat. Rostlina by neměla mít trvale přemokřenou půdu.
Keře je nutno prořezávat a zmlazovat. Na konci zimy se odstraňují výhony z vrchní i spodní části kmene a provzdušňuje se střed keře. Odstraněním zejména staré, překřížené, či zahušťující větve. Keře lze ale řezem prosvětlovat i v létě. V zimě nepotřebují ochranu, snášejí mrazy až do -23 až -25 °C, naopak v létě i +40 °C.
Ochrana před chorobami a škůdci.
Také na těchto keřích se můžeme setkat s plísní bramborovou, chráníme ji přípravky Acrobat MZ WG, Kuprikol 50 a dalšími. V teplejších krajích kustovnici napadají svilušky a různé druhy mšic, proti kterým také máme běžně dostupnými insekticidy. .
Závěr
Kustovnice se pěstuje na rozsáhlých plantážích v Asii, v Číně, v Himálajích, Tibetu a v Mongolsku. Pro snazší práci při sklizni se zde keře prořezávají na podobu jednokmenných stromku s deštníkovitou převisající korunou, kdy se ponechává od druhého roku jen jeden nejsilnější kmen a udržuje se pak výška a odstraňují dlouhé a bujně rostoucí výhonky, kterým se u nás říkají vlci.Ve vhodných oblastech se sklizní ručně od konce června do října asi v týdenních intervalech, celkem tak 16x za sezónu. Sušené plody se dováží i k nám do obchodní sítě.
Zanechte komentář